Světoznámý zimní motorkářský sraz v Německu u města Thurmansbang - Solla (55km od hranic [Strážný] směr Passau), 25.-27. ledna 2008.
Vyrazili jsme na 2 moto v pátek odpoledne, já na ZX10R, Sherlock Homeless na VX800. Odjezd byl plánován na 13:30, kvůli potížím s instalací mono-racku jsem dorazil o 90min později. Na sobotu jsme měli přespat ve Strážném v pensionu. Cesta probíhala celkem v poklidu, u Prahy bylo teplo, jelo se svižně směr Strakonice. Nepříjemné bylo ostré slunce v protisměru, které po sjetí z dálnice bylo odporně nízko. Asi 3x jsem před horizontem nevidel lautr nic. Později na Šumavě jsme měli jen obavy zda nebude mokrý sliz na asfaltu přimrzlý, to až od Vimperku, ke kterému bylo úplně sucho. Sliz namrzlý nebyl, aj po zadním se dalo. :) Dorazili jsme kolem 18h, ubytování bez problémů (pension Lutovský, doporučuji, dokonce nám dal motorky přes noc do své garáže).
V sobotu jsme dokoupili zásoby, včetně dřeva na oheň, vyměnili Ojra, natankovali plnou a vyfotili se u sněhu s obavami, že to bude možná poslední sníh, který vidíme. Předpověd byla nepřející, +5 a srážky v množství menším než malém. :) Cesta na místo srazu tomu odpovídala, sníh byl pouze vyjimečně podél silnice a v cíli to vypadalo jak v bažině. Zaparkovali jsme na silničce nad loukou a šli prozkoumat terén. Bahno a bahno. Někdo si ho užíval (endura, sajdkáry, tříkolky), někdo v něm bojoval o přežití. Rozhodli jsme se, že motorky dáme dovnitř, ale jen kousek pod vstupní bránu. Prošli jsme ještě většinu plochy tábora, zastavili se u několika českých základen, u jedné se usadili a vrátili se pro motorky. Na louce bylo k vidění neskutečné množství elefantích bastlů z motorek s výbavou středně velké polní kuchyně, většina totálně od bahna. Potkali jsme i českého Pionýra (od Pardubic), který vezl kromě kuchyně i moto-servis včetně náhradního motoru, no podívejte se na fotky, neuvěřitelné. :) Prostorem se ozýval rachot motorů, rány petard, rachejtlí a řev ručních sirén, které si odpovídaly z protejších strání. Bylo opravdu veselo, jestě ve 4 ráno asi 50m od mého stanu soutěžily 2 motorové pily za hudebního doprovodu trubky.
Myslel jsem, že noční hluk dospím v neděli dopoledne, ale už v 7:30 mě budíl Homeless, že je hrozná chumelenice, a že musíme vypadnout dokud to jde. Povídám, že je mi to jedno, že budu ještě chrápat. Jemu jsem se nedivil, spal totiž pod širákem, jen jsem na něj naházel slámu aby neumrz. Silný vítr, který mi trhá stan, je ale nějak proti, jakoby říkal "vstávej blbče, máš tu ten sníh, na který ses tolik těšil". :) Se slovy "že by konečně trochu sněhu" jsem vylezl ze stanu a pak do něj zase rychle zapad. Kosááá. Ok, vypadnu raději taky, než mě to odfoukne i se stanem a zapadnu sněhem. Zabalil jsem poměrně svižně, i když jsem měl najednou méně místa. Zmrzlá nafukovačka nešla tolik zmačkat atp. Ještě, že je ZX10R tak ideální cestovní motorka a všechno se na ni vejde. :) Při instalaci bagáž na zmrzlé motorce hodně klouzala, ale za jizdy uchycená gumicukem nedělala žádné problémy.
Nicméně začlo pravé maso.
Bahnosněhem na silničku nad loukou jsem se dostal celkem v pohodě, uvítal jsem pomoc se stažením motorky z trávy na cestu a pak 2m výhup na silnici, před kterou jsem musel pro hustý provoz zastavit. Silnice vedla asi 1,5km do vesnice Solla, do kopce. Bylo na ní asi 15cm čerstvého sněhu, ve stoupáních už hodně uklouzaného od protáčejících se zadních kol motorek. Těch se drápalo do kopce mraky a mraky. Nejhůř na tom byly dvouválce, zvlášť choppery, ale i velká endura na silničních gumách. Výborný pocit předjíždět v chumelenici do kopce se ZX10R Afriku nebo BMW GS, kterým jen líta zadek ze strany na stranu a stojí prakticky na místě. :) Kdo nehoví motorkám, je to něco jako ve stejných podmínkách s Ferrari F50 předjíždět Landrovera na letních gumách. Dosoukal jsem se do Solly, za necelou hodinu. Čekal jsem cca 20minut jestli se doplazí i Houmles, udělal jsem pár fotek. Pak jsem se rozhodl, že se projdu zpátky dolů a pomůžu mu. Po cestě jsem párkrát někomu zatlačil, jednu motorku pomohl dát zpět na silnici, pár motorek pomohl zvednout ze země. Připadal jsem si jako doktor ve válce na frontě co chodí v zákopech mezi zraněnými, tu někomu zaváže ránu, tady druhému srovná vykloubenou nohu. :) Chumelilo jako blázen a silný vítr tlačil motorky ze silnice. Masakr. Desítky a desítky motorek se drápaly nahoru. Asi v půlce jsem narazil na Houmlese, stál u kraje, naštvaný, rezignovaný. Prý to už 2x složil, ulomil brzdovou páčku a nemůže se hnout z místa. Skutečně, VX šlo pořád do strany, kolmo k silnici, dopředu ani ťuk. Zatlačíme. Tlačil jsem asi 400m, celkem to šlo, jen ta spojka dostávala neskutečně zabrat, to samo i na ZX10. Mezi námi se proplétaly sajdkáry, i v protisměru. Houmles byl vyřízenej, špatně dosáhl na zem, tak i proto. Vyměnili jsme se a já usedl za řidítka této těžké dvouválcové mrchy. Dosáhl jsem na zem a šlo to lépe, pak i bez tlačení. Vyvezl jsem VX na hlavní silnici v Solle. V Solle bylo už posolleno a lehce odhrnuto. :) Jeden Němec mi říkal, že po hlavní už je to v pohodě, žádný sníh. Ok, super, sníh jsem si užil a teď už to bude nuda až do Prahy. Omyl.
Asi 6km bylo víceméně mokro či sněhová břečka. Pak se začalo stoupat na horský přechod u Strážného a sníh přibýval více než bylo přilnavosti zdrávo. Na tachometru na mě opět svítilo jen 5, 10, 14, 15, někdy i celých 17km/h. Houmles začal zas ujíždět do strany. Zastavili jsme a dojel nás Čech na chopperu a prej jestli jede dobře do Strážnýho. Jojo, jedem dál. VX a chopper jedou kus přede mnou. Po pár stovkách metrů míjím chopper, musím udržovat konstantní rychlost, kolem 10-15km/h. Spojka brečí. VX zastavuje a já planuji zastavit u něj a odpočinout si. Kousek před ním jemně mačkám přední brzdu, kolo se blokuje a já jedu stejnou rychlostí dál. Trefuji VX levým zrcatkem, to se mi ohnulo, ale VX padá k zemi. Levou nohu měl prý zrovna na řadičce a nemohl to zachytit. 3. pád VX a druhá ulomená páčka (obě nastěstí jen na konci). Jedeme dál, VX opět zastavuje, já se už ale snažím držet konst. rychlost, abych se nezasekl na místě. Pokračuji osamocen, v druhé vesnici v táhlém kopci chytám smyk a jsem nucen stejně zastavit. Odpočívám. Pokusy znovu rozjet moto jsou ale neuspěsné, kolo se jen protáčí. Po 5min se rozhodnu čekat až projede pluh. Za chvíli projíždí, ale v protismeru, v poslední době podruhé. Proč to neprotáhnou i mojím směrem? Za 20min zastavuje u mě nemecké auto a řidič naznačuje, že mi pomůže. Já se snažim vyposuňkovat, že to je stejně asi zbytečný. Sněhu je čím dál víc, už asi 30cm, uježděná spodní vrstva je velmi zrádná pro přední kolo. Malé uskočení na hrbolu a můžu být okamžitě na zemi. Zaparkuje kus dál a jde mě roztlačit. Ok, zkusíme. Motorka se dává do pohybu, ale zadek je pořád ve smyku. Za chvíli končí zatáčka a je to malinko lepší, chvílema se mi zdá, že jedu už sám, ale v zrcátku vidím toho němce jak mě stále pomáhá. Nakonec ho už nevidím, nezvládl jsem mu poděkovat, ale snad to pochopil, že nebyl prostor. Pokračuji dál, v další vesnici vidím odparkované 2 Jawy. Stavím, dám odpočinout spojce. Jedna Jawa nejede kvuli mokrému zapalování, druhý nechce jet kvuli hladké přední gumě. Volají do Čech kamošům pro odtah dodávkou. Poprvé začínám uvažovat i o této variantě. Než tu být do jara..... :) Projíždí zase pluh, opět v protisměru. To snad dělají schválně. Kašlu na to, pojedu v protisměru u kraje. Je tam tenká vrstva sněhu, tmavého - jak už prosvítá sem tam asfalt. Chvíli se rozjíždím a přejíždím do protisměru. Vypada to celkem dobře, pustil jsem levý blinkr, mohlo by to jít. Vyjíždím z vesnice, po chvíli mě míjí policejní auto v mém směru. Evidentně se mnou soucítí a mizí v dáli. :) Další vesnice se blíží a před ní poměrně prudký kopec. Držím 15km/h v protisměru a najednou koukám, vpravo tlačí do kopce asi 4 lidi motorku, žlute VTR-F, česká RZ. Míjím je, Kawasaki opět poráží Hondu, jsem dnes satisfakován. :)) Samozřejmě je pozdravím a postěžuju si na špatné počasí, do Hondy se mi zrovna nechce rejt. Vyjedu na kopec a zastavuju u hospody. Vracím se pěšky abych příp. pomohl, prohodíme pár slov. VTR už 4x lehlo, z vysočiny už vyrazila dodávka. Nahoře je ještě jedna motorka, pro tu už přijel taky jeho kámoš s Navarou (viz foto). Navara odjíždí, zůstáváme s Hynkem (majitel VTR) sami, jdeme do hospody. Já už rezignuji, volám kamošům do Strakonic, potom do Plzně, za pár hodin tu bude Kraky s odtahovkou z Plzně. Ještě ale musí na nějaké školení. Ok, dám si pivko a jidlo, eura už nemám, Kraky něco přiveze. 20km jsem ujel za 4hodiny, jsem 30km před hranicema, kde je ještě dlouhé stoupání, ve kterém, jak se dozvídá Hynek od kámoše co tam práve projel na malém enduru s drapákem a řetězem, stojí sajdkáry a Velorexy musí tahat lanem. To je konec. Za hodinu prijíždí Houmles, před hospodou složí VX počtvrté. Po 3 hodinách koukneme ven, tam už nesněží a silnice je prohrnutá, krom ostrůvku pod ZX, kterou jsem zaparkoval původně u kraje, po roztátí sněhu se ale ukázalo, že přímo uprostřed protisměru. :) Kraky ještě není na cestě, školení se mu protáhlo. Rozhodujeme se, že pojedeme dál na moto, uvidíme co bude, když tak nás aspoň přes kopec do Čech odvozí Hynkův brácha. Hynek na něj počká. Na VTR má venkovní teploměr, je na něm -2 st. ZX je namrzlá, chvíli trvá než ji odemknu, ale pak hned vyrážíme. Je břečka, sice někdy jen v úzké stopě, ale dá se to. Jedeme 40-50km/h, sláva. Nahoře se povrch lehce zhoršuj,e ale nic zásadního. Míjíme několik pump, ke kterým raději kvůli sněhu neodbočujeme. Jsme v ČR, míjíme Strážný, silnice se začíná zlepšovat, po 15km je už jen mokrá, kvůli mrazu ale nezrychlujeme. U Vimperku konečné stavíme, je skoro sucho, oba máme zmrzlé mokré nohy, chtělo by to igelitky a suché ponožky, drobný nedostatek. Zimní lyžařské rukavice jsou mokré jak kdybych je vytáhl z rybníka, beru si suché letní racing. V návlekách to bude už v pohodě. Po 10km stavíme znovu u pumpy na kafe. Už je dobře. Zkouším to po zadním, moc se jí nechce, asi už mám opravdu hodně špinavý filtr, nebo je v sání nejaky led. Přes Strakonice k Příbrami je silný boční vítr, na dálnici už ani moc ne. Jedeme rovnou do Holešovic k vapce, smýt sůl. Doma jsem vybalil bagáž, vše komplet mokré a špinavé.
Nejprve to vypadalo na zklamání, ale nakonec se masakr konal a stálo to za to. Elefanti, jak jsem je čekal, spíše ještě lepší. :)
